Get Adobe Flash player

Obrazy, aneb …. čas diskutovat

Rozhovor s Ing. Jiřím Přibilem, Ph.D., proděkanem pro vnější vztahy Fakulty managementu Vysoké školy ekonomické v Jindřichově Hradci

 

 

 

Máme tu čas jara, rozkvetlých sněženek a sluncem prohřátého vzduchu. Ideální doba pro inspiraci těch, kteří rádi malují, básní, modelují… zkrátka tvoří. Někoho k tvorbě vybídne červený tulipán, jiného větvičky rozkvetlého zlatého deště… a někoho bílá zeď.

 

 

Tím se dostávám k rozhovorům při kávě v nejvyšším patře jindřichohradecké fakulty, kde jednu stěnu tvoří velké skleněné tabule a za nimi zvenku nápis VŠE. První rozhovor byl s Drahou Blažkovou, předsedkyní o.s.Okna. Začal na téma, jak ten čas plyne, když občanské sdružení Okna bude v roce 2013 slavit desáté výročí své existence a končil otázkou: Proč je ta zeď vedle školní tabule tak smutně bílá?
Druhý rozhovor proběhl po 2 měsících a byl s Jirkou Přibilem, proděkanem pro vnější vztahy na FM VŠE. Jakou otázkou začal a jakou skončil si můžete přečíst právě teď.

Líbí se Vám obrazy v diskusně- společensko-kávové místnosti?
Já mám podobné abstraktní obrázky velmi rád a díla v podobném duchu mi visí i doma. Nejsem žádný velký umělecký teoretik, Renoira nepoznám od Cézanna, ale tyto konkrétní obrazy působí příjemně a leckdo si pod nimi může představit leccos. Barvy sice svádějí k interpretaci z říše rostlin nebo mikroorganizmů, já třeba ale na prvním z nich jasně vidím elektronku nebo nějakou vakuovou trubici (patrně projev jisté formy profesní deformace).

Na jaké téma jste v této místnosti naposledy diskutoval?
Musím se přiznat, že do této „kávové místnosti“ chodím jen výjimečně; většinu jednání odbývám ve své kanceláři a kávu obecně piju jen velmi výjimečně, neb mi většinou navozuje úporné migrény, a když už – upřímně řečeno – káva z kávové místnosti mě svou chutí nijak nezískala.

Kdy jste o Oknech poprvé slyšel a v jaké souvislosti?
Toto je jednoduché a zároveň složité. Já jsem s lidmi kolem Oken přišel do styku poprvé už před drahnými lety (rozhodně více jak šesti, sedmi), kdy se někteří naši studenti zapojili do programu Pět P. Tehdy jsem ještě neměl sebemenší tušení o faktické organizaci této bohulibé činnosti a o tom, jakou roli hrají Okna jako taková. Minulý rok jsme pak ale přímo s Okny podepsali na naší fakultě deklaraci o spolupráci a od té doby aktivity Oken sleduji pozorněji.

Víte ještě něco o občanském sdružení Okna?
Nejčerstvější zkušeností, která pro mě opět byla novinkou, je ples Oken. I když jsem osoba pohybově dosti nenadaná a jediným sportem, který provozuji rád (ale přitom špatně), je tenis, na tomto plese jsem dokonce i jednou tančil – což je asi vůbec nejlepším možným dokladem toho, jak moc se mi tato akce líbila.

Co Vám říká zdravý životní styl?
Teoreticky mnohé, prakticky nic. Ačkoliv samozřejmě velmi dobře vím, jak bych měl žít zdravě (nebo alespoň zdravěji), v praxi z těchto pravidel nedodržuji takřka nic – a je to bohužel poznat, zeptejte se mého žlučníku. Ani nad mým údajem o cholesterolu 8,2 můj praktický lékař zrovna neřičí blahem…

Tančíte?
Ne. Tedy, přesněji řečeno, absolvoval jsem taneční na gymnáziu někdy v roce 1993, a od té doby jsem tančil (byť toto slovo je pro skutečný tanec stejně přiléhavé, jako pro moje tenisové snažení označení „hraju“) tak sedmkrát. Neptejte se mě ale, co, nevím – s kamarády jsme už na tanečních razili prostor pro „polčík“ jako ideální spojení tanečního stylu na jakoukoliv hudbu od valčíku či polky přes dupáka až po metal; dlužno podotknout, že tento styl se ale nesetkal s větším kladným ohlasem.

Čím dobíjíte své životní baterie pro náročnou práci proděkana pro vnější vztahy FM VŠE?
Spím. Já obecně mám spaní za svou nejoblíbenější volnočasovou činnost. A až budu mít jednou opravdu hodně času, vrátím se ke své staré lásce, lepení papírových modelů; ona se mi ta Městská památková rezervace od architekta Vyškovského sama neslepí.

Co Vás v roce 2011 naštvalo či naopak potěšilo?
Já jsem člověk veskrze věčně nespokojený. Málo čím se mi mohou ostatní zavděčit, z málo čeho mám opravdu radost. Jsou samozřejmě okamžiky, kdy jsem nespokojený méně, ale těch je tak málo a jsou tak krátké, že i když jsem opravdu hodně dlouho přemýšlel, nedokážu nic vypíchnout. Na druhou stranu, pokud bych měl uvést všechno, co mě naopak naštvalo, stalo by se toto číslo Oknovinek poněkud monotematickým a obávám se, že byste museli velmi podstatně rozšířit jejich rozsah. A to, i s ohledem na pohodu vašich čtenářů, rozhodně nechci.

Třetí rozhovor jsem vedla s návštěvníky společenské místnosti pro pracovníky fakulty prostřednictvím učitelské tabule na zdi. Ptala jsem se, co vidí na obrazech z Okénka.

Tito ( pro mě imaginární) kolegové napsali: Vidím láčkovce (i když si nepamatuji, co to je), část mikrokosmu, kůru stromu, neuronovou síť, krevní řečiště stromu, cysty svalovce stočené v preparátu svalovce kance (obarvené turnbulovou modří), chaluhy v potoce.
Moje vysvětlení významu obrazů jsem našla při prohlížení fotografií zvětšenin z mikrosvěta organismů prodávané jako bytové dekorace ve velkých formátech. Na obrazech jsou podle mého názoru synapse poznání tvořené neurony lidského mozku.
Přeji všem čtenářům Oknovinek, nechť jejich synapse poznání pracují bezporuchově a ke spokojenosti jejich nositelů.
Děkuji za rozhovory známým i neznámým kolegům a fakultě za zakázku pro naše občanské sdružení.

Jarka Sedláková, místopředsedkyně o.s.Okna

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>